Kdo by se rád nepodíval na pěkný film, televizní inscenaci nebo zajímavý dokument. Většinou známe lidi, kteří stojí před kamerou, ale asi si už neuvědomujeme, že příběh, který nám běží před očima je prací celého týmu a jedním z nejdůležitějších lidí tohoto týmu je pan režisér. Oslovila jsem režiséra Ondřeje Kepku (ondrejkepka.cz), který si ve svém nabitém diáři udělal chvilku a odpověděl mi na pár otázek.
Ondřeji, co vlastně obnáší práce režiséra? Je časově náročná nebo stresující?
Je to práce – nebo spíše poslání – které je časově mimořádně náročné, takže jej může dělat jen ten, kdo to má spíše jako koníčka než způsob na vydělání si peněz. Klasický celovečerní film vzniká přibližně 9 měsíců – ale to počítám až od doby, kdy je dostatek peněz na projekt a je již napsaný scénář. Režie – to je takový maratón, nebo spíše desetiboj. A bohužel – stejně jako ve sportu – stačí chyba v jediné disciplíně a už není nárok na vítězství. Jinak je tato profese s kombinací umělecké práce a organizačního talentu.
Kde se vlastně vzala myšlenka věnovat se režii?
Kdysi už hodně dávno, hned vedle herectví jsem o režii uvažoval. Ale k jejímu studiu na FAMU jsem se odhodlal až jako student herectví na FAMU. Obě školy jsem nakonec dokončil.
Před časem běžel v České televizi seriál „Ondřejova filmová škola“, sama jsem měla možnost pár dílů vidět a velmi se mi líbila forma, kterou bylo vysvětlováno filmařské umění. Můžete nám něco říct o tomto projektu?
Je to můj velmi osobní projekt, který jsem vyráběl moc rád. Jeho originalita vězí především v osobité koncepci, která začátečníky doslova „vede za ruku“ – od úplných banálních začátků – až po složitější otázky. Vše je rozděleno do 33 lekcí, které na sebe navazují a doplňují se. Natáčeli jsme zábavnou formou s mnoha ukázkami a ještě je to doplněno řadou zajímavých hostů. Takže například když hovořím o režii, pozval jsem si Jirku Stracha, mého spolužáka, a spolu jsme se pokusili definovat právě tuto profesi, stejně tak třeba Jan Mattlach, dvorní střihač Filipa Renče, spolu se mnou rozebírá téma filmový střih. Začínáme ale od úplných základů, třeba co je to kamera, jak natočit záběr, co je to detail, jak záběry komponovat – potom řešíme ryze praktická témata – například jak natáčet děti, vánoce atd. atd.
Ondřej Kepka – fotograf
Už v roce 1999 vám vyšla fotografická kniha Kumštýři na vodě a v roce 2010 SOUKROMÉ ALBUM aneb Oživlé příběhy fotografií. Co pro vás fotografování znamená a co vám přináší?
Během fotografování relaxuji a uklidňuji se. Fotografie je můj velký koníček, který se poslední dobou začal i trochu profesionalizovat. Soukromé album – to je kniha plná fotografií známých osobností všech generací, které jsem měl možnost vyfotografovat a tyto fotky jsou doplněny drobnými texty, vtipy, vzpomínkami či fejetónky. Velmi si vážím fotografií Radovana Lukavského, Vlastimila Brodského – nebo z mladší generace třeba Lucky Vondráčkové či Jitky Čvančarové.
Váš rozsah zájmů je ale daleko širší, můžete nám prozradit jakým projektům se ještě věnujete a co vás v letošním roce čeká?
Tak především se těším 23.3. na předávání Cen Thálie, které už třetím rokem dávám dohromady. Měla by to být velká oslava českého a moravského divadla. Mezi předávajícími bude celá řada významných a známých osobností.
Dále chystám výstavu fotografií z cyklu Soukromé album, ale také fotky úplně a zcela nové. Čeká mě natáčení seriálu Ulice a pravděpodobně i další z dílů Neobyčejných životů pro Českou televizi.
Děkujeme Ondřejovi Kepkovi za rozhovor a těší nás, že využívá naše služby.